Reference psychoterapie
Březen, paní Markéta (33 let)
„Pomáhat ženám a dětem z Ukrajiny je mazec. Jela jsem maximum, jinak to nešlo. Pak mě přepadla taková krize, že jsem nemohla nic. Vůbec nic. Mluvit o tom s Vámi, Dášo, byla ta největší odměna, jakou jsem od mého zaměstnavatele mohla dostat.“
Prosinec, pan Honza (17 let)
"Terapie mi přišla jako potupa. Nakonec to ale bylo jediný dobrý řešení. Ubližovat si nemá smysl, budu teď žít jinak. A pomohlo mi, že to zaplatila pojišťovna, jinak bych do toho nešel."
Listopad, slečna Kristýna (28 let)
„Úzkosti byly k nevydržení. Přemýšlela jsem o tom, že celý život ukončím, než abych takhle trpěla. Kamarádka mě objednala na terapii, na první schůzku dovedla. Na další už jsem chodila sama a jsem za to moc ráda. Hodně jsme o tom s Dášou mluvily, než jsem přišla jsem na to, jak úzkosti zahnat. Už to vím a docela mi to jde.“
Červen, pan Kamil (42 let)
„Nechtěl jsem nikam chodit, to hlavně manželka a doktroka chtěly, abych šel do terapie. Prý abych byl v klidu. Po prvním setkáním (i když bylo hodně fajn) jsem došel k názoru, že terapii teď opravdu nepotřebuju. Klid ano, ten si zajistím jinak.“
Červen, mladý pan Jakub (9 let)
„Ze ségry jsem byl úplně mimo. Měl jsem na ní vztek, nejradši bych ji umlátil. Maminka se na mě za to hodně zlobila. S Dášou jsem se naučil, jak to udělat, aby mě ségra neštvala. Už je to se ségrou docela dobrý...“
Květen 2021, pan Petr (39 let)
„Úzkost je mrcha, která mě začala přerůstat. Našel jsem způsob, jak ji přemoci. Moc děkuju za pomoc.“
Únor 2021, slečna Aneta (16 let)
„Často jsme doma řešili, že jsem furt na compu, mně to tak nikdy nepřišlo. Teď jsem na něm opravdu pořád, nebaví mě to. Postupně mě přestalo bavit i žít. Terapie online byla dost divná nabídka, ale nakonec jsem na ní kývla a fakt jsem udělala dobře. Už si zase dokážu představit, jak tuhle děsnou dobu můžu přežít. Ráda bych se dostala do stavu, že už zase žiju naplno. Na to potřebuju ještě trochu času, ale už vím, že to dokážu. “
Prosinec 2020, mladý pan Péťa (12 let)
„Bál jsem se, že tyhle vánoce budou smutné. Bál jsem se, že onemocníme a nakazíme babičku a ta nám pak umře. Pak už jsem se bál chodit ven. Pak se přidal strach mluvit, aby mi do pusy nevlezl ten koronáč. Pak už jsem se bál úplně všeho. Teď už se nebojím, Dáša mi pomohla najít moje vnitřní svaly, kterýma ty strachy umím přeprat.“
Prosinec 2020, maldý pan Adámek (11 let)
„Chodit do školy mě moc nebavilo, to bylo dřív. Teď je to ještě blbější. Chybí mi karádi a jsem hodně smutnej. S Dášou jsem si vzpomněl na to, že mám kouzelnu hůlku, kterou si můžu vykouzlit, abych byl zase veselej.“
Říjen 2020, pan Jan (16 let, Krupka)
„Když někdo za vás rozhodne, že máte jít na terapii, je to dost mazec. Nakonec z toho vylezlo docela fajn povídání, které mi pomohlo. A naši už jsou taky v klidu .... “
Listopad 2020, paní Petra (36 let, Ústí n. L.)
„Práce mě úplně semlela. Nikdy by mě nenapadlo, že sama budu potřebovat pomoc, když celý život lidem pomáhám.“
Červen 2020, slečna Milena (27 let)
„Přišla jsem o dítě, pak kvůli tomu i o dlouholetého partnera. Vůbec jsem si neuměla představit, že dokážu ještě žít. Pořád to bolí, ale už trochu míň."
Srpen 2020, slečna Kristýnka (11 let, Teplice)
„Dáša má zazračný duhový vlasy. Když je někomu smutno, vzpomene si na duhu a je mu veselo. Funguje to na děti, jako jsem já. Na dospěláky nevím, to zjistím, až budu větší.“
Květen 2020, slečna Kristýna (24 let)
„Přijít chtělo obrovskou odvahu. Rozhodnout se mluvit o zneužívání bylo to nejlepší řešení. Paní Dáša je výborná posluchačka. “
Březen 2020, pan Mirek (46 let, Ústí n.L.)
„Díky konzultacím s Dášou se mi daří mnohem líp, aspoň po psychické stránce. Tělo mě ještě neposlouchá, tak jak bych chtěl, ale pracuju na tom. Už jsem si zvyknul, že se věci dějí, jak mají, umím s tím takhle žít.“
Únor 2020, slečna Lucie (10 let, Ústí n. L.)
„Konzultace s Dášou mi moc pomohly, už mě ze školy pořád nebolí bříško a není mi špatně ... bylo to lepší než normální doktorka.“